Největší z našich druhů r. Leucorrhinia. Dospělí černočervení samci jsou nezaměnitelní díky  žluté jasné skvrně na S7 článku zadečku. U samic a mladých samců jsou skvrny na zadečku žluté až žlutooranžové, ale skvrna na S7 mívá světlejší odstín. Skvrny jsou široce oválné, na distálním konci zaškrcené do lehce rozdvojeného výběžku. Žlutá skvrna na S2 je široce oválná či kosočtverečná, někdy s náznakem podélného rozdělení. Nevelké černé skvrny jen na bázi zadních křídel, obklopující jantarové zbarvení na obou párech. U samic se též vyskytuje rozsáhlejší jantarově zbarvení na bázi křídel. Pomoci může i tmavá barva plamek, i když u mladých jedinců nebývá ustálená. Diagnostická je morfologie pohlavních orgánů, samice mají kladélkovou chlopeň s dvěma špičatými sbíhavými výběžky, samci typický tvar sekundárního pohlavního ústrojí.
 
 Na rozdíl od L. dubia není striktně vázána na rašelinné vody, spíše preferuje teplejší, dobře osluněné lokality kryté před větrem (lesní rybníčky či lesní těžební jámy, okrajově i slepá ramena řek, zarostlé extenzivně využívané rybníky). U nás jedna z prvních vážek, líhnoucí se na přelomu dubna a května (přibližně o týden později než L. rubicunda), s maximem výskytu v první polovině června.