Velká vážka, výrazně větší než naše ostatní lesklice, velká spíše jako šídla. Morfologickými znaky lesklicím odpovídá, ale zbarvení je (v rozporu s rodovým jménem) zcela bez lesku a bez zelené barvy. Tělo je u obou pohlaví v kombinacích černé, hnědé a žluté, u samic působí díky menšímu rozsahu černé světleji než u samců, u nichž žluté skvrny na bocích zadečku jen okrajově dosahují na tmavou hřbetní stranu. Charakteristické jsou černé skvrny u báze zadních křídel; ta zejména u mladých jedinců mají kouřově žlutavý nádech. Zadečkové přívěsky samců se rozebíhají do podoby písmene V. Oči jsou u mladých jedinců hnědavé, u starších získávají modroči zelenošedý nádech.
Rozšíření je eurosibiřské, v Evropě je to jediný druh rodu Epitheca.U nás vzácná, nepočetné nálezy pouze na jihovýchodní Moravě, v jiných částech ČR zcela výjimečně. Vyhledává větší a hlubší vodní plochy, především rybníky, pískovny či slepá ramena. Jarní druh s velmi krátkou letovou sezónou, objevuje se od května do července u stojatých vod.
Samci poletují nízko nad hladinou, obvykle dále od břehu. Samice při kladení nosí pod ohnutým koncem zadečku „balík“ vajíček, která pak na vhodném místě za letu deponuje ve formě slizem obaleného řetízku. Díky velmi dlouhým zadním nohám se zavěšují na stébla v typicky šikmé pozici.Velká (až 40 mm) larva je na první pohled nápadná velmi dlouhýma nohama. Specifickým znakem jsou 2 rohy na temeni hlavy . Mohutné hřbetní trny se směrem ke konci zadečku zmenšují, na S9 je hřbetní trn malý. Boční trny na S9 jsou velmi dlouhé.
No a já mám to štěstí, že fotím na lokalitě,kde se výskyt lesklice velké dá považovat za stálý,byla tu mnou pozorována a focena už třetím rokem.Je to vždycky prvních pět květnových dnů,většinou nezáleží,jestli je hezké počasí,nebo teplá voda.
Další bimaculaty
