Jediný druh klínatky, který má celé černé nohy. Čerstvě vylíhlí jedinci jsou jasně černožlutí, ale zatímco se u samců žlutá barva s věkem mění na šedozelenou, u samic žluté zbarvení přetrvává. Oči jsou u obou pohlaví šedozelené až šedomodré. Charakteristická je kresba na hrudi: Při pohledu svrchu jsou černé pruhy na hrudi výrazné, široké, přičemž prostřední černý pruh na přední straně hrudi stojí blíže zadnímu (laterálnímu) pruhu. Interpleurální pruh (nad prostřední nohou) je velmi krátký. Metapleurální pruh (nad zadní nohou) je dole rozvětvený. 8. a 9. za- dečkový článek samce je mírně rozšířený do stran, u samic je rozšíření méně výrazné.
Záměna je vzhledem k černým nohám a specifické kresbě na hrudi málo pravděpodobná. Nejpodobnější druh je Gomphus schneideri z jižního Balkánu a Turecka. Jiné druhy rodu Gomphus mají nohy podélně žlutočerně žíhané nohy a černé pruhy na hrudi tenké.
Samci obvykle létají nízko nad vodní hladinou vodního toku, častokrát přeletují mezi oběma břehy. Často usedají na příbřežní bylinnou vegetaci nebo křoviny, vzácněji na holou zem. Při lovu kořisti létají nad pasekami, lesními cestami, často se vzdalují od řeky, v některých případech zalétají k vrcholům kopců . Samice žijí skrytým způsobem života, zdržují se hlavně ve vegetaci i ve větší vzdálenosti od vody. Kopulace se obvykle odehrává v závěsu na okolní vegetaci. Samice klade vajíčka za letu. Imága lze pozorovat relativně brzy, od května do začátku léta, maximum výskytu je v červnu.
V ČR je obecně běžnější na Moravě než v Čechách. Ze všech našich druhů klínatek má nejméně vyhraněné nároky na stanoviště. Obývá potoky a řeky různé velikosti v nížinách až v podhůří, méně často i stojaté vody (přehrady, zatopené lomy, čisté rybníky). Nejčastější je v tišinových úsecích přirozených meandrujících toků s přirozeným písčitým až hlinitopísčitým dnem. Nejpočetnější je např. na Odře, Moravě a jejich přítocích.
