Jediné naše červené šidélko. Základní červená barva je doplněna černou kresbou na zadečku, hrudi a hlavě. Antehumerální skvrny jsou výrazné, červené, popř. žluté u některých samic. Samice vytvářejí více barevných forem, od černočervené po žlutočernou, u některých forem s převahou černé barvy. Oči jsou červené, s dvěma vodorovnými tmavšími pruhy nohy jsou celé černé, stejně jako plamka.
Možnost záměny druhu u nás je vyloučena. Velmi podobný druh Pyrrhosoma elisabethae žije pouze v Řecku. Jediné další středoevropské červeně zbarvené šidélko Ceriagrion tenellum žije nejblíže v jihozápadním Německu, liší se červenýma nohama, tmavou hrudí bez antehumerálních skvrn, u samců celým červeným zadečkem bez kresby. Tmavé formy samic P. nymphula f. melanotum mohou být zaměněny se samicemi rodu Erythromma, od kterých je lze rozeznat podle zbarvení končetin, plamky a podle kresby na boku hrudi.
Šidélko ruměnné žije téměř v celé Evropě a západní Asii; u nás velmi hojně po celém území od nížin po hřebeny Krkonoš. Nejpočetnější je u menších zarostlých rybníčků, tůní a na rašeliništích, vyskytuje se i na okrajích větších vodních ploch nebo u klidnějších úseků potoků v lese i v otevřené krajině. Spolu s šídlem modrým (Aeshna cyanea) je to jeden z nejméně vybíravých druhů vážek, často se tyto dva druhy jako jediné vážky vyvíjejí na marginálních stanovištích, jako jsou např. zaplavené koleje lesních cest, zahradní jezírka, zazemněné lesní tůně apod.
Šidélka poletují v blízkosti břehu, často usedají na vegetaci. Vajíčka kladou v tandemu do plovoucího rostlinného materiálu, např. do stonků rdestu vzplývavého. Při kladení se často sdružuje více párů na malém prostoru. K líhnutí tohoto šidélka dochází velmi brzy na jaře, již v druhé polovině dubna, šidélko ruměnné je většinou první vážkou (pokud nepočítáme šídlatky r. Sympecma, které jako imago přezimují), kterou můžeme v přírodě potkat.
