Vážka čárkovaná – Leucorrhinia dubia

  Nejmenší  z  našich  „bělonosek“,  velikostí  blízká  vážce tmavé (Sympetrum danae), s velmi štíhlým zadečkem. Dospělí samci s charakteristickým černočerveným zbarvením hrudi a řadou relativně malých červených podlouhlých skvrnek na hřbetě zadečku až po S7. Mladí samci a samice mají kresbu stejnou, ale žlutou. Plamky jsou obvykle velmi tmavé, ale jako samotný determinační znak nestačí, protože u některých jedinců mají i světlejší, červenavou barvu. Dobrým pomocným znakem na odlišení v terénu může být barva náběhové hrany přední žilky (costy) předního křídla, která je na bázi až zhruba k nodu tmavá, dále ke špici křídla světlá. Druhově specifický je tvar pohlavního ústrojí samců.

Podobné druhy

Častá je záměna s vážkou tmavoskvrnnou (L. rubicunda), která je v těle o něco robustnější a má větší a výraznější červené skvrny. Dobrými odlišujícími znaky pro vážku tmavoskvrnnou jsou barva přední žilky, která je světlá po celé délce (dobře vidět zejména při čelním pohledu), a u samců též absence černých skvrn na bázi předního páru křídel a tvar sekundárního pohlavního ústrojí. Samice L. rubicunda mají zadečkové skvrny výrazně větší a kulatější, žlutá barva na S3 sahá až dolů na boky. Obdobně platí i pro samice L. pectoralis.

Výskyt, habitat

Západosibiřský druh zasahující do severovýchodní až střední Evropy, ostrůvkovitě i západněji. Obývá všechny typy rašelinných vod, především horská otevřená vrchoviště, ale také lesní zrašelinělé rybníčky v nižších polohách. U nás na vhodných stanovištích vcelku běžná vážka, na některých lokalitách se může vyskytovat i masově.

Chování, zvyky

Samci poletují nízko nad otevřenou vodní plochou, často sedají na vyhřátou zem na březích, kameny či padlé kmeny, nebo na nízkou vegetaci, při vyplašení často odlétají vysoko do korun stromů. Samice se zdržují spíše v okolní vyšší vegetaci, kde též probíhá kopulace. Kladení probíhá za nízkého letu, kdy samice při houp vém letu odhazují vajíčka do vody.

Leave a comment