Šídlo sítinové – Aeshna juncea

Severský druh, u nás od nižších středních poloh do hor, typický obyvatel lesních rybníčků, rašelinišť a hor­ských vrchovišť, stačí mu i relativně maloplošné, makrovegetací zarostlé bažiny s nepatrným podí­lem otevřené vodní hladiny.

Šídlo s ty­pickým mozaikovitým zbarvením zadečku. Samci a samice jsou podobně velcí, samec je pestřejší a základní hnědý poklad má tmavší. Barevné skvrny na zadečku má modré, zatímco u samice žluté (jen u starších samic mo­hou mít též zelený či modrý nádech). Od samice se liší i do modra laděným zbarvením očí. Hlavními rozlišujícími znaky druhu, především od velmi po­dobného šídla rašelinného (A. subarctica) jsou žlutá hrana kostálních žilek, černá linka mezi čelem a clypeem se smě­rem k oku ztenčuje, má žlu­tou skvrny za zadní vnější hra­nou oka (occiputu),mezi výraznými šikmými pruhy na hrudi je jen malá světlá skvrnka.

Samci obvykle hlídkují nad „domovskou“ vodní plochou, případně přeletují mezi blízkými ploš­kami otevřené hladiny, často se vznášejí na jed­nom místě po dobu několika sekund. Patrolující samci létají obvykle ve výšce 0,5 – 1 m nad poros­tem, avšak často slétají prozkoumat potenciální místo ovipozice zblízka nad hladinu. Intenzivně re­agují na přítomnost dalších jedinců, včetně často se spolu vyskytujícího šídla modrého či mnohem vzácnějšího šídla rašelinného. Kladoucí samice se obvykle prozradí šustěním křídel v porostu ostřic či sítin. Kopulace se odehrává v závěsu na okolní vegetaci, často vysoko v korunách stromů, a trvá delší dobu, až do desítek minut. Loví i nad paseka­mi či na lesních cestách, mimo vodu. V chladněj­ších dnech se rádo sluní na vyhřátých kmenech.

Comments are closed.